Pavlína Doležalová, psycholog a dospělé dítě
Pavlína vystudovala jednooborovou psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Aktuálně působí v oblasti poradenství, koučování, KBT terapie a krizové intervence v rámci své soukromé psychologické praxe. Zaměřuje se na dospělé děti alkoholiků (DDA) a na klienty, kteří prožili náročné dětství v dysfunkčních rodinách. Pomáhá jim zvládat psychosomatické obtíže, překonat obavy ze životních změn a efektivně řešit náročná rozhodnutí. Je jim oporou ve vztazích, kde se obvykle potýkají s nedůvěrou, v otázkách sebevědomí a identity, nebo v práci, kde často podléhají workoholismu. Během pandemie se začala více věnovat lektorské činnosti – má za sebou sérii webinářů na téma životní rovnováhy a práce s emocemi.
Jaké jsou nejčastější výzvy, kterým čelí dospělé děti alkoholiků, když se snaží restartovat svůj život a najít stabilitu?
Především nezvyk se takto "chovat" - moci se rozhodovat najednou sám za sebe přesně tak, jak si to přeji a jak to potřebuji (třeba si někomu říct o pomoc). Dále je to veliký strach, co se bude dít, když budu sám sebou, jak to přijme okolí a zda zvládnu překonat všechny výzvy, které s tím souvisí. S klienty často začínáme nejprve poznáním sebe sama - dospělé děti na to neměly v dětství prostor a bývají zmatené z toho, kým vlastně skutečně jsou. A v neposlední řadě je určitě náročný úkol dostávat se přes naučené dysfunkční vzorce, které si neseme z rodiny a u dospělých dětí alkoholiků navíc ještě i přes celoživotní tabuizaci toho, co se doma skutečně dělo - zde s klienty třeba často řešíme obranné mechanismy a téma stanovování si zdravých hranic.
Jak může KBT terapie pomoci ženám v překonávání pocitů viny a studu spojených s minulostí?
Kognitivně-behaviorální terapie je skvělá v tom, že se soustředí na proces učení a přenastavování nefunkčních modelů uvažování a jednání na zdravější a efektivní varianty. S klienty tedy pracuji na jejich myšlenkovém nastavení, kterým lze následně pozitivně ovlivnit chování i prožívané emoce. Techniky KBT dobře fungují třeba v tématech úzkostí, při práci s depresemi, partnerskými problémy nebo v oblasti nízkého sebevědomí, což jsou časté zakázky mých klientů, dospělých dětí z dysfunkčních rodin. Na směru KBT mám také ráda to, že je vědecky podložený a čerpá z ověřených poznatků a metod. KBT přístup učí lidi rozeznávat, pojmenovat, uvědomovat si a následně i měnit nezdravé a dysfunkční návyky, což má samozřejmě velmi dobrý dopad na celý jejich život.
Co byste poradila ženám, které mají pocit, že jejich minulost je nepřekonatelnou překážkou v osobním růstu?
Zaměřit se na sebe, na vztah k sobě. Na chvíli si dopřat zastavení se se sebou samou, vnímat své tělo, dech, tep, nechat myšlenky volně prodoudit a zkoumat, jak se právě cítím, jak mi je, co pro sebe mohu nyní udělat - i kdyby to byla jen maličkost. To je vždy dobrý první krok a každý krůček a snada se počítá. Dále je samozřejme vhodné a žádoucí obrátit se o podporu třeba na odborníka z oblasti seberozvoje a duševního zdraví - kouče, psychologa, terapeuta - kteří mohou člověka provést i náročnějšími uličkami na cestě ke spokojenému životu. Není ostuda si o pomoc říct, naopak - vyžaduje to velkou odvahu a člověk na vše nemusí být sám. To dospělé děti většinou dobře znají.
Jak pracovat s nastavením hranic vůči toxickým členům rodiny?
Je to velmi náročný proces. Je potřeba být trpělivý a přijmout to, že je potřeba trénovat hranice postupně, že to není hned. S klienty často začínáme vůbec definicí toho, co pro ně hranice vůbec znamenají, jak je chápou, jaký k nim mají postoj. Potom je to už o experimentování s vymezováním svého životního prostoru v různých situacích. Pomáhá dobrá příprava, například s klienty děláme různé nácviky, učíme se, jak ustát kolikrát i nepříjemné reakce okolí. Je důležité, aby klienti našli svou vlastní vnitřní motivaci stanovovat meze i blízkým osobám a aby pochopily, proč je tento krok nutný a potřebný k jejich ochraně a životní stabilitě.
Jak se osvobodit od negativních vzorců chování z dětství?
Těch existuje celá řada - tady bych ráda zdůraznila, že každému bude fungovat něco jiného, protože každý jedinec je originální jedinečnou bytostí. Je tedy potřeba zkoušet různé přístupy při hledání řešení a nenechat se odradit počátečními těžkostmi (třeba že "to" nefunguje hned). Začátky bývají těžké, změna je však vždy možná. Dobré zkušenosti mám třeba s metodou TRE, která pracuje na tělesné rovině, na té kognitivní a mentální velmi dobře funguje mindfulness přístup, tedy práce s všímavostí - zde bych vypíchla třeba techniku bodyscan, která pomáhá člověku lépe se napojit na své tělo a prožitky. Vhodné je také psaní a pravidelný záznam nálad, zkušeností, myšlenek a přání - jednak se člověku uleví, a také může se k poznámkám vrátit třeba na terapii.